Březen 2012

1. pracovní týden; NYC trip

25. března 2012 v 23:25
ahojda všichni,

po krátké době další článek, hmmmmm, já se teda zlepšuju, což?? Smějící se jsem na sebe pyšná Smějící se..

mám za sebou první pracovní týden. Musím říct, že jsem "děsně" přepracovaná. Jestli to takhle bude pokračovat i nadále, tak to tu vidím na solidní rok prázdnin. Smějící se. můj pracovní plán na tento týden byl: po-stř 6:15 - 8:45, 12:30 - 16:30, čt 8 - 18 (tolik hodin, pač jsme byli na Manhattanu a cesta tam a zpět zabere 3 hodky, takže proto Smějící se), pátek stejné jak po-st, sobota volno a neděle 6:15 - 8:45. Teď mi host mum sdělila, že následují týden bude podobný, až na to, že se možná v úterý pofrčí do Zoo do Bronxu. Říkám vám, že mít host mum doma(jako že nepracující HM) má něco do sebe. Já jsem za to ráda Smějící se Během týdne jsme si zařídily s Mailys SSN, školu - od května nastupujeme, moc se těším, vybraly sme si english like second language pro pokročilé /konverzace a slovíčka/ a už se moooc těším..aspoň poznám nový lidi, bude to fajn. Jinak dneska je neděle a měla jsem jít ven s jednou Brazilkou, co bydlí nedaleko, že se tu jen tak projdeme a prší, to je fakt pešek, takže to klapne snad někdy v týdnu. Uvidíme.

Včera jsem byla s Mailys, Míškou Š, a Nikčou V. na výletě v NYC...úúúžasnej zážitek. Vyjely sme z New Hamburg v 9:38 s tím že po cestě k nám přistou Miška Š. samozřejmě by to bylo moc jednoduché, takže to neklaplo..nasedly sme do vlaku co skoro nikde nestavil a samozřejmě ani na Míši zastávce, takže dorazila na Grand Central nějakých 15-20min za námi. Sešly jsme se "pod hodinami" Úžasný, i když jsme se viděly poprvé na živo, tak jsme se poznaly hnedko a mohlo se vyrazit na tour de city. První zastávka byla na Top of the Rock - kráááásný výhled na město myslím že z 65 patra, přálo nám počásko, takže to bylo super, poté sme se přesunuly na Times square, kde sme se potkaly s Nikki, přošly se tam, navštívily Disney a M&M store, plynule sme se přemístily na jídlo do Dallas BBQ - všechny sem si daly Míšinu proslulou piňa koládu - no luxus největšíííí, lepší jsem nikdy neměla - děkuju za tip, Míši Mrkající. Totálně přež...ný sme vyrazily za nákupy. Já sem si toho z domu zas tolik nepřivezla, takže si potřebuju dokoupit pár věcí a už jsem s tím převelice ráda včera začala..nákupy, to je prostě moje..začínám se smířovat s tím, že domu dorazím bez koruny, ale šťastná Smějící se Smějící se Smějící se po nezbytné zastávce ve Sturbucks sme přišly na vlak, v kolem devété sme byly doma. HD nás vyzvedl na nádru - jelikož ještě neřídím, pač na to není čas, potřebuju lekce od HD, ale ten pracuje od nevidím do nevidím, takže to klapne asi až nám přibude nový přírůstek do rodiny - což může být každým dnem. Teď mi to ještě neva, že nemám auto k dispozici, ale kdyby to takhle mělo být furt, tak to bych asi nedala Smějící se dneska jsem se o tom bavily s HM a ona mě ujistila, že co se prcek narodí, tak si budu moct jezdit skoro všude, kde budu chtít Smějící se. Oni jsou prostě boží, dneska přijel HM bratr, oni si sou tak neskutečně podobní - další supr člen z rodiny, povídali sme si asi dvě hoďky a musím říct, že den odedne se chytám víc a víc - pokroky jsou znám, musím se vám pochlubit Smějící se


Tímto ještě jednou veřejně děkuju holkám za super provedení po NYC a těším se na další výlet, snad brzy brzičko Mrkající

Před odletem/ Orientation/ Wappingers Falls

18. března 2012 v 1:19
Budu se opakovat, moji milí čtenáři, ale zase se musím omluvit, že jsem táááák dlouho nic nenapsala - I'm so soooryyyy Usmívající se

Před odletem :

poslední noc doma = nejhorší noc po hodně dlouhé době. Díky Bohu, že před tím, než jsem šla spát jsem mohla skypovat s Mišou, Terkou, Růžou a Klárkou, trošku jsem přišla na jiné myšlenky, ikdyž se hovor točil kolem a kolem "au-pairingu", ale netýkalo se to mě, takže to bylo faaaajn..po skypu jsme s našima dali šáňo a řekla jsem si, že bych měla jít spát, když jsem v podstatě za 5hod vstávala, ale....no nebyla šance usnout ani náááhodou..ikdyž jsem si sama vybrala cestu, kterou jsem se dala, stejně sem si mega pobrečela, o tom žádná Usmívající se

Ráno kolem půl 5 jsem já, sestra, taťka, mamka, Léňa vyrazili směr Ruzyně - vyjeli jsme dřív, pač člověk nikdy nemůže vědět, co se cestou stane, že...ale pohodička klídeček, takhle po ránu se to dalo očekávat, ale...Asi po hodině nastal čas na loučení - omg, nejhorší ever, co si budeme povídat. ta představa, že se rok nepodívám domu, niiiiiiic mooooooc...ale abych to přežila, zase sem si musela říct, že je to moooje volba, že já sem se proto rozhodla, takže nemám absolutně smysl řvát jak kravka...oukeeej, nějak se potlačila slzy, našla si svůj gate, pár minut počkala, pak nasedla do nejmenšího letadla co jsem kdy letěla, po 45min., přistála v Mnichově, našla si svůj gate (měla bych podoktnout, že můj gate je vzdycky ten neeeeeejvzdálenější :D :D ) potkala se s Němka, ztrávila 8hodin v letadle, pak nekonečnou frontu přes imigrační, dlouhé skoro 2hodky čenkání na Mexičanky a po další hodině sme se dostali do hotelu..

Orientation

jestli si myslíte, že je to nuda, tak ani neeee..jediné, co mě fakt nebavilo byl školení první pomoci, ale jinak pohůdka...bylo nás tam nějak kol.70 a Judy, naše školitelka, povídala, že jsme menší skupina, že bývá většinou i tak 250 au-pairs, ha, oukeeej..Smějící se nastal čtrvrtek, po školení a čekání na rodinu...no jako poslední, ale za to asi největší streeeeessss z celého procesu - vůbec jsem nevěděla, co budu dělat, až je uvidím?? jestli k nim jen tak příjdu a řeknu jim - nazdar bazar, tady mě máte, můžeme jet, bo jestli si skočíme kolem krku...............number 2 je správně - když jsem je zahlídla, už se ke mě řítili, tak jsem se rozeběhla proti ním, Mailys za mnou a okamžitě sme si skočili do obětí - Rio na mě vyskočil, řekl jak je rád, že sme konečně tady, Norah brečela, já jsem se klepala jaxviň, Mailys sem nestihla postřehnout - no prostě AMERIKA, chápete Smějící se uuuuuuuuf, bylo to báječné Smějící se

Wappingers Falls

Z Connecticutu jsme jeli asi necelé 2hodiny, než jsem přijeli "DOMU". co nás tu čekalo za překvapení jsem si ani nedokázala ve snu představit - máme s Mailys celé patro pro sebe - svojí ložnici, koupelnu, kuchyň a vlastní vchod do domu. Pořád se ptají, jestli nepotřebujeme ještě něco dokoupit atd atd...jsou báječní, všichni 3 jsou strašně ale strašně hodníííííííí....můžu s klidným srdcem říct, že jestli to tu rok nedám, tak to bude jen a jen moje chyba, rozhodně ne kvůli rodině.........

píšu to celkem narychlo, tak omluvte chybičky, děkujiiiii Smějící se

Letenka na roomu; 5 dní do odletu

7. března 2012 v 8:24
Ahoj čtenáři,

propadám se ostudou, jak dlouho jsem sem nic nenapsala - ale taknějak nebylo coooo...poslední dny jsem prožívala stres z toho, že jsem stále ještě neměla letenku na roomu. Prostě agentůra zkoušela mojí trpělivost stejně jako celou domu už od schválení přihlášku. V každé fázi jsem čekala o nějaký ten dýl než Míša se kterou jsem celou dobu držely stejný krok až na ten závěrečný - odlet Zamračený. V pátek si mě přidaly dvě Němky na fb, že prý letíme spolu - sem si říkala, oukeeej, tak asi ste si to nevymyslely, jak byste na mě přišly, ale já stále ještě letenku nemám. Mailys(kolegyně z housu :) ) mi psala, že už jí taky má, že letí přes Amstr a jaká je prý my flight schedule?? Mailys, žáááádnáááá, stále čekám Mlčící a přetrpěla jsem víkend, kdy jsem checkovala mail každou minutu, ikdyž jsem věděla, že nikdo nemaká, takže se to dozvím až v pondělí - ale co kdyby nááááhodou, že?? takže ano, jak jsem předpokládala, v pondělí jsem se dozvěděla můj letový plán. Takže Ivunka vyráží směr NY 12.3. 2012 v 8.50 přes Munich.

Dneska je středa, takže za pár dní budu stát na letišti a loučit se s rodinou. Sem zvědavá, jestli to přežiju, bude to ale mega slzavé loučení, už to vím takhle dopředu. Dokážu být strašně dlouho tvrdá hrdinka, co se jen tak nerozbrečí, ale když to příjde, tak jsem pak k nezastavení, uuuuuffffff, ať už sedím v letadle Usmívající se . Do neděle mám ještě spoustu plánů, několik setkání na kafe, pak několik setkání na píííívo, ale hlavně mám mega šutr na srdci, pač v pondělí jsem se snažila předběžně sbalit, ale příjde mi to jako nadlidský výkon. V hlavě jsem měla všechno předem promyšlené a myslela jsem si, že kufr budu mít poloprázný. AHAAAA, asi jsem byla hodně naivní. Můj kufřík je totálně narvaný a to v něm nemám nic jiného než oblečení. Spousta drogerie, dárků, bot atd je poházených kolem něj. ANO, příručák je prázdný, ale ten mě asi nevytrhne Mlčící . Asi dám prostor mamce a ségře, aby vytřídily "nepotřebné" oblečení, pač já na to asi nemám Mlčící

Holkyyy, víte o něčem, co jste si sebou vlekly do USA naprosto zbytečně?? poraďte mi, děkujiiii MlčícíMlčící