Před odletem/ Orientation/ Wappingers Falls

18. března 2012 v 1:19
Budu se opakovat, moji milí čtenáři, ale zase se musím omluvit, že jsem táááák dlouho nic nenapsala - I'm so soooryyyy Usmívající se

Před odletem :

poslední noc doma = nejhorší noc po hodně dlouhé době. Díky Bohu, že před tím, než jsem šla spát jsem mohla skypovat s Mišou, Terkou, Růžou a Klárkou, trošku jsem přišla na jiné myšlenky, ikdyž se hovor točil kolem a kolem "au-pairingu", ale netýkalo se to mě, takže to bylo faaaajn..po skypu jsme s našima dali šáňo a řekla jsem si, že bych měla jít spát, když jsem v podstatě za 5hod vstávala, ale....no nebyla šance usnout ani náááhodou..ikdyž jsem si sama vybrala cestu, kterou jsem se dala, stejně sem si mega pobrečela, o tom žádná Usmívající se

Ráno kolem půl 5 jsem já, sestra, taťka, mamka, Léňa vyrazili směr Ruzyně - vyjeli jsme dřív, pač člověk nikdy nemůže vědět, co se cestou stane, že...ale pohodička klídeček, takhle po ránu se to dalo očekávat, ale...Asi po hodině nastal čas na loučení - omg, nejhorší ever, co si budeme povídat. ta představa, že se rok nepodívám domu, niiiiiiic mooooooc...ale abych to přežila, zase sem si musela říct, že je to moooje volba, že já sem se proto rozhodla, takže nemám absolutně smysl řvát jak kravka...oukeeej, nějak se potlačila slzy, našla si svůj gate, pár minut počkala, pak nasedla do nejmenšího letadla co jsem kdy letěla, po 45min., přistála v Mnichově, našla si svůj gate (měla bych podoktnout, že můj gate je vzdycky ten neeeeeejvzdálenější :D :D ) potkala se s Němka, ztrávila 8hodin v letadle, pak nekonečnou frontu přes imigrační, dlouhé skoro 2hodky čenkání na Mexičanky a po další hodině sme se dostali do hotelu..

Orientation

jestli si myslíte, že je to nuda, tak ani neeee..jediné, co mě fakt nebavilo byl školení první pomoci, ale jinak pohůdka...bylo nás tam nějak kol.70 a Judy, naše školitelka, povídala, že jsme menší skupina, že bývá většinou i tak 250 au-pairs, ha, oukeeej..Smějící se nastal čtrvrtek, po školení a čekání na rodinu...no jako poslední, ale za to asi největší streeeeessss z celého procesu - vůbec jsem nevěděla, co budu dělat, až je uvidím?? jestli k nim jen tak příjdu a řeknu jim - nazdar bazar, tady mě máte, můžeme jet, bo jestli si skočíme kolem krku...............number 2 je správně - když jsem je zahlídla, už se ke mě řítili, tak jsem se rozeběhla proti ním, Mailys za mnou a okamžitě sme si skočili do obětí - Rio na mě vyskočil, řekl jak je rád, že sme konečně tady, Norah brečela, já jsem se klepala jaxviň, Mailys sem nestihla postřehnout - no prostě AMERIKA, chápete Smějící se uuuuuuuuf, bylo to báječné Smějící se

Wappingers Falls

Z Connecticutu jsme jeli asi necelé 2hodiny, než jsem přijeli "DOMU". co nás tu čekalo za překvapení jsem si ani nedokázala ve snu představit - máme s Mailys celé patro pro sebe - svojí ložnici, koupelnu, kuchyň a vlastní vchod do domu. Pořád se ptají, jestli nepotřebujeme ještě něco dokoupit atd atd...jsou báječní, všichni 3 jsou strašně ale strašně hodníííííííí....můžu s klidným srdcem říct, že jestli to tu rok nedám, tak to bude jen a jen moje chyba, rozhodně ne kvůli rodině.........

píšu to celkem narychlo, tak omluvte chybičky, děkujiiiii Smějící se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Růženka Růženka | 22. března 2012 v 16:14 | Reagovat

Zlato jsem ráda, že je vše v pohodě...a že jste si takhle všichni sedly...to je hodně důůůležitý! :-* V klídku ten rok dáš...jen o tom loučení si tam neměla psát...pač já to taky těžce nesu...no a moje máma brečí už teď :-( a tím mě dostává...takže nic moc!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama